Šalvějový list
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) u nás najdete v kapslích s extraktem, v tinkturách i jako sušený list na čaj. Vysvětlíme, čím se formy liší, jak poznáte standardizovaný extrakt a proč sledujeme obsah thujonu.Číst dál →
Filtry
Dostupnost
Forma
Dieta
Cíl
Cena
Formy šalvěje lékařské a čím se od sebe liší
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je nízký polokeř ze Středomoří. V doplňcích stravy se používá jen list, sušený nebo zpracovaný na extrakt. List obsahuje silici s thujonem a cineolem, dále rosmarinovou kyselinu a třísloviny. Ty stojí za jeho nahořklou, svíravou chutí. V kuchyni je šalvěj koření, v doplňcích jde o soustředěnější formu téže rostliny.
Sušený list, extrakt a tinktura nejsou totéž
Rozdíl mezi formami není v obalu, ale v koncentraci a v tom, jak přesně víte, kolik jste přijali. Vedle sebe proto vidíte formy s velmi volným i s velmi přesným dávkováním. Podobně to funguje i u dalších rostlinných výtažků v našem sortimentu.
- Sušený list: na čaj nebo na kloktání. Nejlevnější varianta, ale obsah látek se mění podle sklizně a doby zaparování.
- Suchý extrakt v kapslích: list se vylouhuje a zahustí. U lepších výrobků najdete poměr extrakce, například 4:1, nebo standardizaci na rosmarinovou kyselinu. Dávka je každý den stejná.
- Tinktura v kapkách: list vylouhovaný v alkoholu. Dávkujete po kapkách, chuť je výrazná.
- Pastilky a spreje: šalvěj zůstává v ústech a v krku, ne v žaludku.
- Esenciální olej: patří do aromalampy nebo do zředěné směsi na kůži. Nepolyká se, silice je příliš koncentrovaná.
Jak šalvěj vybíráme do sortimentu
U šalvěje sledujeme tři věci: formu listu, výši dávky a smysl kombinace. Preferujeme extrakty s uvedeným poměrem extrakce, protože u nich víte, co dostáváte. U pouhého prášku z listu to nepoznáte. Kombinace bereme jen tam, kde drží pohromadě, například šalvěj s mateřídouškou v přípravcích na krk. Nakupujeme přímo od výrobců, každý produkt projde naší compliance kontrolou a šarže necháváme prověřovat i nezávislé laboratoře. Za víc než deset let v oboru jsme se naučili, že u bylin rozhoduje původ a doklad o obsahu. Přečtěte si, jak vybíráme.
Komu šalvěj obvykle sedne
Šalvěj se v Evropě používá po stovky let, tradičně jako výluh na kloktání a jako bylina, po které ženy sahají v období přechodu. Evropská léková agentura ji vede jako tradiční rostlinnou látku, tedy na základě dlouhého používání, ne na základě velkých studií. Proto ji najdete i mezi produkty pro krk a nos a v nabídce pro ženy v období přechodu.
Praktická poznámka k čaji: sušený list zalijte vodou, která už chvíli nevře, a nechte přikryté asi deset minut. Silice se vypařuje s párou, proto ta poklička. Na kloktání se výluh nechává vychladnout. U kapslí je to jednodušší, berou se s jídlem, aby chuť silice méně stoupala do úst.
Co o šalvěji říkáme a co ne
Budeme přímí: pro šalvěj nemá evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) schválené žádné zdravotní tvrzení. Nic vám tedy neslibujeme. Co říct můžeme: pokud šalvěj zkoušíte, dejte jí dva až tři týdny pravidelného užívání a držte se dávky na obalu. Silice šalvěje obsahuje thujon, který ve vysokých dávkách a při dlouhodobém užívání není vhodný. Proto se u šalvěje pracuje s kúrami a přestávkami, ne s trvalým užíváním. V těhotenství, při kojení a u dětí do 18 let se doplňky se šalvějí nedoporučují. Pokud užíváte léky, proberte to s lékařem nebo lékárníkem.
Často kladené otázky
Jde o list šalvěje lékařské (Salvia officinalis), aromatického polokeře ze Středomoří. V doplňcích se používá právě list, protože v něm je nejvíc silice, rosmarinové kyseliny a tříslovin. Tradičně se z něj připravuje čaj nebo výluh na kloktání, dnes ho najdete i v kapslích, kapkách a pastilkách. Evropská léková agentura ho vede jako tradiční rostlinnou látku, tedy na základě dlouhého používání, ne na základě velkých klinických studií.


